Procesy tažení drátu se obvykle skládají z více průchodů, přičemž každý průchod používá matrice s různými otvory, aby se postupně zmenšil průměr drátu. Vezměme si jako příklad zpracování čtvercové oceli:
Před{0}}úprava: Surovina (např. kruhová ocel o průměru 20 mm) je mořena, aby se odstranila vrstva oxidu, následuje fosfátování, aby se vytvořila mazací vrstva a snížilo se tření v tahu.
Průchod počátečního tažení: K dokončení počáteční deformace se používá matrice s větší aperturou (např. 18 mm) při nižší rychlosti tažení (např. 5 m/min), aby se zabránilo přehřátí.
Meziprůchody: Postupně se používají matrice s menší aperturou (např. 16 mm, 14 mm), přičemž rychlost tažení je řízena na 10 %-15 % na průchod, aby se zabránilo praskání.
Průchod konečného tažení: Při konečném průchodu se používá vysoce přesná matrice (např. 12,5 mm) v kombinaci s plně automatizovaným řízením (např. plně automatizované řízení specifikované v parametrech produktu), aby se řídila chyba průměru v rozmezí ±0,01 mm.
Po-úpravě: Hotový drát je navinut do cívky pomocí navíjecího zařízení. V některých případech je nutné žíhání k odstranění vnitřního pnutí.